Také poušť loví turisty. Třeba na sokoly (Právo Víkend)

Jmenuje se Beauty a je doopravdy krásná. Zapadající slunce nad měkkými dunami -soumrak umí v poušti udeřit zpravidla zčistajasna - zvýrazňuje její skvostnou, vznešenou siluetu. Beauty, samice sokola stěhovavého, předvádí turistům, kteří se vydají za Dubaj, své pozoruhodné představení.

Její cvičitelka Anette naváže na dlouhý řemen návnadu. Peřenec, kožená podkova s ptačími křídly, sokolům připomíná kořist. Sokolnice atrapou točí ve vzduchu. Beauty, s koženými řemínky - poutky - na nohou nad ní krouží a pozorně sleduje rychle se pohybující umělou kořist. Pak se znenadání vrhá střemhlav dolů, aby ji s neomylnou obratností chytila do pařátů.
"Skloňte hlavy," varuje diváky Anette, která před sokolem na poslední chvíli s návnadou uhne. Předtím, než se Beauty dočká zasloužené odměny v podobě lákavé pochoutky, Anette cvičení několikrát zopakuje.

Souputníci beduínů
Ještě v polovině minulého století zůstávaly dnešní Emiráty, tehdy pod britskou nadvládou, zaprášeným a bezvýznamným domovem kočovných beduínů a lovců perel, kteří si obstarávali své skromné živobytí na souši i na moři. "Kořeny sokolnictví sahají až dva tisíce let do minulosti a závisely na něm životy i celých kmenů. Tehdy beduíni, doprovázení psy a dravci, se svými stády putovali od jedné oázy ke druhé," připomíná průvodkyně Denisa Kejhová.
Sokoli i rarozi se díky výjimečným schopnostem a instinktům stali nerozlučnými partnery kočovníků. Obohacovali jejich jídelníček o maso zvířat jinak obtížně ulovitelných - dropů, pouštních králíků či drobných druhů gazel. Jejich postavení vysoce převyšovalo pozici koček a psů v evropských rodinách.

Kult vznešených opeřenců
Dnes se sokolnictví stalo jednak stvrzením společenského postavení, jednak nákladným koníčkem. Za vzhledově mimořádného jedince zaplatí arabští milovníci tohoto sportu třeba i 70 tisíc dolarů (1,75 miliónu korun). Dravci mívají vlastní pas - ročně Emiráty vydají na pět tisíc nových. Bývá v něm zapsáno vše podstatné: původ, datum narození, současný vlastník, číslo mikročipu v jeho hrudi skládající se ze 13 číslic a číselné označení kroužku na pravé noze.
Když cestují letadlem, dopřávají jim jejich páni pohodlí vlastního sedadla. Většinou u okénka - na místě u uličky by o ně mohl někdo nechtě zavadit. Během lovecké sezóny - od září do března - tráví sokolníci víc času se svými okřídlenými miláčky než s vlastní rodinou. Podtrženo, sečteno, dodnes se společenský úspěch arabských mužů hodnotí podle jezdeckých velbloudů, čistokrevných koní, dravých ptáků, historických i soudobých zbraní, terénních automobilů a loveckých trofejí, které vlastní.
"Sokoli se většinou vyšvihnou do popředí úcty jednotlivých rodin a klanů. V Abú Zabí, sousedním emirátu, působí od roku 1999 úplně první klinika zaměřená výlučně na dravce. Léčí sebemenší zranění, provádí i velmi obtížné operace. Ročně si tu veterináři, mezi nimiž nechyběli ani Češi, připíší až čtyři tisíce zákroků - od jednoduchých úprav zobáků nebo pařátů až po náročné operace, na nichž závisí dravcův život," vysvětluje Anette.

Safari jako invaze
Samotný lov zákony v Emirátech zapovídají, takže místní sokolníci za ním vyrážejí do Pákistánu, Kazachstánu a severní Afriky. Taková šajchova výprava logisticky připomíná vojenský výsadek. Na dohodnutém místě přistávají dopravní letadla s nejrůznějším vybavením včetně nákladních aut a bagrů. Za několik hodin tu vyroste městečko s vlastním polním letištěm, lazaretem s operačními sály pro dravce, restauracemi a nepominutelnou polní mešitou.
Personál čítá až osm stovek lidí - sokolníků, ošetřovatelů, kuchařů, dělníků, lékařů, veterinářů, sluhů i automechaniků. Každé ráno se u výjezdu z tábora seřadí desítky terénních automobilů a namíří si to do vymezených lovišť.
Anette se na žádné obří safari do ciziny nevydala. Ne že by o to nestála, pro Beauty by to bylo něco jako vyznamenání. Ženy tam, stejně jako před staletími, však nejsou vítány.