Zvířata vyhlížejí myslivce s krmením (Ústecký deník)

Přikrmování zvěře v zimě je nutné, myslivci uvítají staré pečivo, kaštany nebo žaludy

Liščí kámen
Edině, fence německého křepeláka, se z auta vůbec nechtělo. Sice vyskočila, ale zase se hned vrátila. Déšť, chladno, zbytky sněhu smíchané s bahnem, prostě psa by ven nevyhnal.
"Musíme, byli jsme tam o víkendu, když bylo všude plno sněhu, teď už to budou mít zase vybrané," řekl myslivec Bohumír Freiberg, který se synem Miloslavem mířil s nákladem krmení ke krmelcům na Liščím kameni nedaleko Libouchce.
Už první nejvýše položený krmelec mu dával za pravdu. Jesle i korýtko prázdné. Zatímco Miloš doplňoval seno, jeho otec naplnil korýtko tvrdým chlebem, zrním a oba přidali i kaštany a jablka.
"Je tady poměrně dost srnčí a jelení zvěře a tuhá zima by řadu kusů ohrozila na zdraví i životě. Pamatuji, že jsme tu na jaře našli několik uhynulých jelenů, jednoho velmi oslabeného jsme museli utratit a pitva prokázala těžký zápal plic," vysvětloval Bohumír Freiberg.
S krmením se do kopců vláčí několikrát za týden. "Něco, hlavně seno jsme navozili ještě na podzim, ostatní vždycky vezmeme s sebou, naštěstí se dá většinou dojet až téměř na místo," poznamenal Bohumír Freiberg. Jak dodal, zvěř už na myslivce a novou várku dobrot čeká. U jednoho krmelce našel i zálehy, kde zvěř přečkala noc.
"Tamhle jsou a tam také," ukázal syn Miloslav na stíny, které se mihly mezi stromy a pak zůstaly vyčkávavě stát. "Srnčí, až odejdeme, přijdou ke krmelci," poznamenal.
Malý krmelec na kraji lesa postavil Bohumír Freiberg na zkoušku. "Jestli si na něj zvyknou. A chodí sem, našel jsem tu i srnčí parůžek. A zvykli si sem chodit i lidé z vesnice, nosí chleba, teď tu jsou i zbytky brambor a nějaká zelenina," zaznamenal myslivec. Krmení shání, kde se dá. "Seno dělám sám. Pečivo mi dodává rodina a sousedé. Uvítali bychom víc kaštanů a žaludů. Trháme podél cest i větvičky s jeřabinami. Ty zvěři hodně chutnají, ale to je jen na doplnění, máme jich málo," řekl Bohumír Freiberg.