Když vypadne z kola jeden predátor, je to špatné i s ostatními (ekolist.cz)

Matematické modely popisující chování dravec-kořist potrápí nejednoho studenta přírodních věd. Obvykle v nich platí, že mnoho psů (potažmo lišek) značí zajícovu smrt. Co když je ale ve hře více druhů dravců? Odpověď přináší unikátní studie biologů z Univerzity v Exeteru, která nabízí nevšední pohled na "horizontální vymírání" predátorů. Když vypadne z kola jeden, je to špatné i s ostatními.

Vymření, zmizení či prosté odstranění jednoho predátora z uzavřeného ekosystému může nastartovat stejný osud jeho kolegů, byť jiného druhu. Toto odvážné tvrzení stojí v kontrastu s dosud běžně přijímanou teorií o vertikální extinkční kaskádě, kde například vymizení zdroje potravy predátora, tedy kořisti, způsobí jeho vymření v důsledku hladu. Ale horizontální přenos vymírání mezi predátory, stojící na stejné úrovni potravní pyramidy? Vědci z Exeteru doložili pravdivost svého tvrzení nejen laboratorními testy, ale i praktickým experimentem.

Frank van Veen, Dirk Sanders a Rachel Kehoe z cornwallského Centra ekologie a ochrany přírody vytvořili na zahradě kampusu v několika plastových boxech "uzavřený ekosystém" o rozloze 40 metrů čtverečních. V tomto izolovaném světě žilo několik druhů mšic a několik druhů jejich přirozených nepřátel, predátorů z řad parazitoidních vosiček. Následně vědci odstranili jeden z druhů vosiček, a věci se začaly dít. V souladu s představou o běžném fungování potravní pyramidy se rapidně zvýšil počet mšic. Bez predačního tlaku se jim prostě dařilo o něco lépe.

Jenže poněkud nepochopitelně začaly vymírat i ostatní druhy vosiček, které vědci nechali na pokoji. Opakování experimentu s odstraněním jiného druhu predátora vedlo ke stejnému výsledku. Vysvětlení? Exeterští biologové nabízí prozatím jediné. Když se po odstranění predátora výrazně zvýší početnost jednoho druhu mšic, ty následně svými počty zahltí - překryjí - zamaskují ostatní mšice, a pro ostatní dravé vosičky je pak problém najít si ty pravé. Efekt odstraněného predátora se přes kořist přenese na jiného. Parazitoidní vosičky marně hledající svůj oblíbený druh mšice v záplavě jiných, pro ně nezajímavých mšic, umírají hlady.

"Je to skutečně unikátní experiment," říká Sanders. "Je to vlastně poprvé, co někdo přenesl teoretický přístup k mechanismům horizontálního vymírání do podmínek terénní studie. Vertikální kaskády jsou dnes nahlíženy z pohledu hlavních příčin úbytku biodiverzity, ale tento horizontální mechanismus nám dává lépe porozumět celému problému." Z hlediska praktické aplikace tohoto poznatku v ochraně přírody ale narážíme na zásadní problém. Nestačí totiž chránit cílový druh, například jednoho predátora, ale chránit je potřeba prakticky všechny.