Myslivec mi zastřelil kozu a nechal si hlavu jako trofej (zena-in.cz)

Nevím, jak vy, ale vždycky jsem považovala myslivce za moudré muže, ochránce lesů a zvěře. Zřejmě pod dojmem pohádek. Postupem času zjišťuji, že skutečnost je méně poetická, řečeno eufemisticky. Tento příběh hovoří za vše.
Jak prosakují na veřejnost případy smrtelných "nehod" v řadách myslivců, či zkazky o zastřelených domácích zvířatech, začíná mít jejich neposkvrněný obraz vážné trhliny.
Zákaz popíjení alkoholu během honiteb možná snížil počet postřelených kolegů, ale to nic nemění na tom, že zbraň v rukou (s prominutím) hlupáka je nebezpečná vždycky. Je nástrojem moci a zastrašování. To mi nikdo nevymluví, i kdyby se stokrát oháněl mysliveckým zákonem. Kolikrát už jsem slyšela o zastřelených kočkách, či psech. Ano, tato zvířata považují myslivci za škodnou, ale proč kozu?

Posuďte sami
Jedna velká milovnice zvířat si koupila zemědělskou usedlost s rozlehlým pozemkem poblíž lesa. Splnila si tak svůj sen založit malou kozí farmu. Přestože pozemek řádně oplotila, jedna nenechavá koza našla skulinu v plotě a vydala se do světa. Chovatelka šla kozu hledat, ale jako by se po ní slehla zem.
Neztrácela tedy čas a zašla za místním myslivcem s prosbou, aby kozu nestřílel, kdyby ji náhodou viděl, ale řekl jí, kde se nachází, a že si pro ni zajde.
Myslivec cosi zabručel, ale vypadalo to slibně. Jistě ocenil její snahu, že nechce dělat místnímu mysliveckému sdružení potíže s potulujícími se zvířaty v honitbě.

Myslela si
Žel, nestalo se tak, jak si představovala. Myslivec sice kozu objevil, a dokonce ji majitelce osobně přinesl, ale bez hlavy, kterou si ponechal jako trofej, a jednoho stehna. Asi na guláš.
Majitelka zvířete byla rozhořčena a řekla, že si bude stěžovat na mysliveckém sdružení.
Načež ji dotyčný uzemnil odpovědí, že klidně může, ale nemá šanci uspět. Odstřel zatoulaného zvířete byl nejen v souladu se zákonem o myslivosti, ale dokonce i jeho povinností.
A tak nezbylo milé chovatelce než se smířit s tím, že občas nějaká všetečná koza přijde k úhoně.
Tento příběh mnou hluboce otřásl a jen mě utvrdil v negativním postoji vůči této skupině lidí. I když uznávám, že všichni nejsou stejní. Ale proč mezi sebou trpí členy, kteří poškozují dobrou pověst myslivosti?
Zákon je jedna věc, ale neškodilo by trochu lidskosti?