Mufloní otázka (Haló noviny)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Pro myslivce je muflon krásné trofejní zvíře s výstavními rohy. Pro ochranáře přírody je ale muflon jen ožíračem všeho rostlinného, na co narazí. A tak jedni křičí zachovat a druzí vyhubit. Měl by tedy být muflon součástí naší přírody, či ne?
Na tuto otázku si asi musí každý udělat svůj názor. Je ale zajímavé sledovat vědecké i laické důkazy hovořící pro i proti. Myslivcům se mufloni líbí pro nenáročný chov v oborách. Mufloni jsou blízkými příbuznými ovcí, a jako takoví se snadno chovají. Poznáte je podle nízké postavy se silnějším krkem a krátkou hlavou, na které samci nosí mohutné, srpovitě zahnuté rohy o délce 50-90 cm.
A o ty myslivcům jde.
Na druhou stranu mají mufloni rozdvojené horní pysky, a tak mohou velmi dobře vyžírat trávu u samé země, ale i okusovat keře i kůru ze stromů, čímž mohou ničit porost a likvidovat některé původní rostliny.
A to se nelíbí ochranářům a botanikům.
Pro přírodu je tedy hlavním problémem, zda a jak veliké škody muflon napáchá a je-li jeho přítomnost v našich končinách žádoucí. Muflon totiž byl na naše území dovezen uměle. Uvádí se, že v Čechách byl poprvé chován v 50. letech 19. století v oboře u Hluboké nad Vltavou, kam zamířil z oborového chovu poblíž Vídně. Dnes ale leckde žije volně, a tak působí jako nepůvodní druh i škody. Na druhou stranu mufloni žili na evropské pevnině již v prehistorických dobách, jak dosvědčují archeologické nálezy kostí a lebek. V době historické pak byli chováni uměle lidmi pouze na ostrovech Sardinie a Korsiky.
K tomuto období se také vztahuje další otázka. Byl první muflon, nebo ovce? Domestikovaná ovce má spolu s muflonem tolik společných znaků, že teorie "muflon byl genetickým otcem dnešních ovčích plemen" se nabízí téměř sama. Je zde však i teorie, že muflon naopak vznikl z raně domestikované neolitické ovce a kolem roku 9000 před. n. l. se dostal spolu s lidmi na Korsiku a Sardinii. Odtud se poté díky lidem opět rozšířil do celého světa.
Každopádně u nás nalezl dobré životní podmínky a je úspěšně chován nadále nejen v oborách, ale i ve volnosti. Současný výskyt je ostrůvkovitě rozložený po celém území, největší početnosti dosahuje v severozápadních, západních a místy i v jižních Čechách, v Orlických horách a Hrubém Jeseníku, na Českomoravské vrchovině, severní Moravě a ve Slezsku.
Před deseti lety byl muflon přímo přemnožený, a tak se jeho stavy zredukovaly o polovinu. Problémem je ale vybíravost myslivců. Ti totiž střílejí záměrně hlavně trofejní samce, takže zůstávají velká stáda samic, které mají každým rokem jedno i dvě mladé, čímž jejich populace opět rychle narůstá. Myslivci ani nechtějí samice s mláďaty střílet, protože čekají, až z mladých muflonů vyrostou opět trofejní kusy. Tato velká stáda, kdy na jednoho samce připadá až šest samic, ale opět potřebují velké množství trávy, a když je nemají, ohryžou vše, na co přijdou. A tak se problém točí stále dokola a nikdo neví, jak vlastně s muflony naložit. Možná, kdyby člověk přestal diktovat přírodě, pomohla by si ona sama. To by ale nesměli být lidé lidmi.
Na tuto otázku si asi musí každý udělat svůj názor. Je ale zajímavé sledovat vědecké i laické důkazy hovořící pro i proti. Myslivcům se mufloni líbí pro nenáročný chov v oborách. Mufloni jsou blízkými příbuznými ovcí, a jako takoví se snadno chovají. Poznáte je podle nízké postavy se silnějším krkem a krátkou hlavou, na které samci nosí mohutné, srpovitě zahnuté rohy o délce 50-90 cm.
A o ty myslivcům jde.
Na druhou stranu mají mufloni rozdvojené horní pysky, a tak mohou velmi dobře vyžírat trávu u samé země, ale i okusovat keře i kůru ze stromů, čímž mohou ničit porost a likvidovat některé původní rostliny.
A to se nelíbí ochranářům a botanikům.
Pro přírodu je tedy hlavním problémem, zda a jak veliké škody muflon napáchá a je-li jeho přítomnost v našich končinách žádoucí. Muflon totiž byl na naše území dovezen uměle. Uvádí se, že v Čechách byl poprvé chován v 50. letech 19. století v oboře u Hluboké nad Vltavou, kam zamířil z oborového chovu poblíž Vídně. Dnes ale leckde žije volně, a tak působí jako nepůvodní druh i škody. Na druhou stranu mufloni žili na evropské pevnině již v prehistorických dobách, jak dosvědčují archeologické nálezy kostí a lebek. V době historické pak byli chováni uměle lidmi pouze na ostrovech Sardinie a Korsiky.
K tomuto období se také vztahuje další otázka. Byl první muflon, nebo ovce? Domestikovaná ovce má spolu s muflonem tolik společných znaků, že teorie "muflon byl genetickým otcem dnešních ovčích plemen" se nabízí téměř sama. Je zde však i teorie, že muflon naopak vznikl z raně domestikované neolitické ovce a kolem roku 9000 před. n. l. se dostal spolu s lidmi na Korsiku a Sardinii. Odtud se poté díky lidem opět rozšířil do celého světa.
Každopádně u nás nalezl dobré životní podmínky a je úspěšně chován nadále nejen v oborách, ale i ve volnosti. Současný výskyt je ostrůvkovitě rozložený po celém území, největší početnosti dosahuje v severozápadních, západních a místy i v jižních Čechách, v Orlických horách a Hrubém Jeseníku, na Českomoravské vrchovině, severní Moravě a ve Slezsku.
Před deseti lety byl muflon přímo přemnožený, a tak se jeho stavy zredukovaly o polovinu. Problémem je ale vybíravost myslivců. Ti totiž střílejí záměrně hlavně trofejní samce, takže zůstávají velká stáda samic, které mají každým rokem jedno i dvě mladé, čímž jejich populace opět rychle narůstá. Myslivci ani nechtějí samice s mláďaty střílet, protože čekají, až z mladých muflonů vyrostou opět trofejní kusy. Tato velká stáda, kdy na jednoho samce připadá až šest samic, ale opět potřebují velké množství trávy, a když je nemají, ohryžou vše, na co přijdou. A tak se problém točí stále dokola a nikdo neví, jak vlastně s muflony naložit. Možná, kdyby člověk přestal diktovat přírodě, pomohla by si ona sama. To by ale nesměli být lidé lidmi.