Zvěři teď ubližují lidé více než mráz (Havlíčkobrodský deník)

Nejsou to paradoxně trvající silné mrazy ani napadaný sníh, ale lidé, kteří v současné době nejvíce škodí lesní zvěři a ptactvu. Takový je poznatek mnoha myslivců nejen z havlíčkobrodského okresu. Své o tom ví i předseda Mysliveckého sdružení ve Věži Bohumil Šlosar.
"Pokud je zvěř v klidu, s mrazem se snáze vyrovná. Ani sněhu není prozatím tolik, aby se nedostala k potravě," vysvětlil Šlosar. "Z našeho pohledu je pro zvěř vysoce stresujícím faktorem přítomnost lidí v lesních porostech. V tomto období zejména lyžařů, kteří vyrážejí ve velkých počtech na túry, často i v doprovodu svých čtyřnohých miláčků," poukázal.
Zvěř, a především pak ta srnčí, před lidmi, popřípadě před volně puštěnými psy zběsile prchá a může se stát, že po úprku, který ji vysílí, snadněji podlehne zápalu plic. "Naši členové coby myslivecká stráž samozřejmě lyžaře a pejskaře na tuto skutečnost upozorňují, ale není možné, aby zasahovali všude, vždyť naše honitba má výměru téměř devět set hektarů. Navíc je dnes s některými lidmi, kteří se po lesích pohybují, opravdu těžká řeč," připustil Šlosar.
Vtéto souvislosti připomněl i permanentní bolest všech mysliveckých sdružení nejen na Havlíčkobrodsku. A to všudypřítomné čtyřkolkáře. Ti se často objevují i v honitbě věžského mysliveckého sdružení. "Škoda mluvit, nikoho tak bezohledného jsem ještě nepotkal. Rajtují u nás i teď, třeba v okolí mufloní obory Veselsko, ale nejen tam," poznamenal.

Ke krmelcům chodí dvakrát týdně
Dvanáct myslivců z Věže má v současné době na starosti patnáct krmelců. Seno suší v letních měsících sami. Zbývající krmivo, to znamená obilí, kukuřici, sůl nebo brambory, kupují.
"Srnčí zvěř seno prozatím ještě nebere. Sněhu není tolik, potravu si obstará jinde. Ke krmelcům a krmítkům se proto stahují zajíci, koroptve a bažanti. Divočáky přikrmujeme obilím a kukuřičnou siláží," vyjmenoval Šlosar a dodal, že jednotlivá krmeliště, která mají rozdělená, myslivci navštěvují minimálně dvakrát týdně.
Jako kuriozitu uvedl bažantího kohouta, který ke krmítku umístěnému v jednom z remízků nedaleko Věže, přiběhne vždycky, když uvidí myslivcovu zelenou felicii. "Naučil se to. Prostě ví, že mu neublížím a že mu vždycky přivezu něco k zobání."

Likvidační meliorace
V souvislosti s ptactvem a drobnou zvěří Šlosar podotkl, jaké škody v okolí Věže napáchaly komunistické meliorace. Zničily nejen meandrující vodní toky, ale také četné remízky, mokřady a stromořadí. Jinými slovy místa, kde bažanti, koroptve a zajíci mívali přirozené zázemí a úkryty. Před dravci, ale i před lidmi. Proto se myslivci z Věže hojně věnují výsadbě mladých stromů. A to nejen jehličnanů.
Příkladem za všechny budiž lokalita Na Kobyle u dubu, kde v současné době vyrůstá více než dvě stě padesát smrčků, nebo jeřábová a kaštanová alej u silnice z Věže směrem na Mozerov.
"Červenou jeřabinu a kaštany vysazujeme ze zcela pragmatických důvodů," konstatoval Šlosar. "Plody těchto listnáčů totiž poskytují potravu nejen ptactvu, ale i zvěři. Například kaštany mají prokazatelný léčivý účinek."

Nekonečný příběh
Jaroslav Zítko se každoročně v zimě stará o několik bažantích párů, které myslivecké sdružení na podzim zakoupí a na jaře vypouští do volné přírody. "Je to takový nekonečný příběh," posteskl si Zítko. "Bažanti chovaní v zajetí nemají přirozené instinkty. Neskryjí se například před predátory a stanou se velmi brzy, myslím, že to netrvá ani měsíc, jejich kořistí. Leč permanentně se pokoušíme o jejich návrat do naší přírody," prohlásil. Věžští myslivci Bohumil Šlosar a Jaroslav Zítko teď ale nemyslí jen na zvěř. Připravují totiž, společně s dalšími členy sdružení, tradiční myslivecký bál.
"Hlavní cenou v tombole je divočák," usmál se Šlosar. Jaroslav Zítko pro změnu zase chystá vyřezávané podložky pro trofeje. "Začal jsem se tomu věnovat před třemi lety," prozradil a pochlubil se velice slušnou řezbářskou prací. "Teď pracuji na několika podložkách určených pro dlouhé lebky," uzavřel.