Státní obory, nimrodi a korupce (Hospodářské noviny)

Martin Mařík trefně popsal cestičky, jimiž pravděpodobně mizí peníze z Lesů České republiky do stranických pokladen (Šance na očistu lesů; HN 11. února). Jedna z "pašeráckých stezek" však přece jen zůstala opomenuta: totiž státem provozovaná myslivost.

K jakému účelu státní honitby slouží, ukázala již před časem Česká televize, když se jí podařilo zdokumentovat hon v jedné z bažantnic lesního závodu Židlochovice. V čele s tehdejším ministrem zemědělství Jaroslavem Palasem si tu zastříleli mnozí zákonodárci bez rozdílu stranické příslušnosti. Podobný hon proběhl měsíc předtím na Konopišti. Jen tyto dvě kratochvíle přišly státní podnik zhruba na půl milionu korun.

Exministr Palas, současný předseda Českomoravské myslivecké jednoty, však nebyl rozhodně prvním polistopadovým činovníkem, který ve státních honitbách popustil uzdu vlastní lovecké vášni na účet eráru. Svého kapitálního jelena si v Poněšické oboře u Hluboké nad Vltavou v roce 2001 zastřelil i Palasův předchůdce Jan Fencl. Že by snad zaplatil 800 tisíc korun, za něž podle expertního odhadu lze odstřel takového jelena prodat? Ale kdepak! Byla to odměna za vynikající práci, na niž jako přímý nadřízený ředitele státního podniku jistě měl nárok. Ještě že podobné nápady nemívají ministři kultury: třeba odměnu v podobě volného výběru z děl Národní galerie...

Připomeňme, že v rámci zeleného státního mamuta má lesní závod Židlochovice (orientovaný především na myslivost) výsadní postavení. Za minulého režimu šlo o reprezentační závod s oborami určenými pro zábavy rudých feudálů. A jeho pokračovatel na tuto tradici v lecčems navazuje. Z daní doplácíme nejen na střelenou zvěř, ale i na existenci obor jako takových. Přítomnost lovné zvěře totiž výrazně zvyšuje náklady na pěstování lesa. Do mnoha státních obor navíc nemají běžní občané přístup.

Myslivost je ušlechtilá zábava, jenže v režii státního podniku je drahá a má velký korupční potenciál. Krom omezení pohybu z ní běžný občan mnoho nemá, a ještě na ni doplácí. Existuje vůbec legitimní důvod, aby stát podobná zařízení provozoval? Tuto otázku by si měl položit nejen nový ředitel státních Lesů ČR, ale především současný ministr zemědělství. Dřív než do vedení úřadu znovu nastoupí další nadšený nimrod.

K zamyšlení nad státními honitbami a oborami nutí i jedna nedávná kuriózní událost: případ pytláka Konečného z Ořechova na Brněnsku. Muže, který nashromáždil 1350 trofejí jelenů, daňků, muflonů a srnců. To je víc než procento ročního odlovu zmíněné zvěře v ČR. Čtyřnohý majetek v hodnotě deseti milionů korun přesto nikomu nechybí a nikdo se k němu nehlásí. A kdyby pan Konečný v opilosti nestřílel přímo ve vsi, na jeho vášeň by se asi hned tak nepřišlo.

Odkud asi všechna ta trofejní zvěř pochází? Ve volných honitbách se lidoví myslivci hlídají a cení si každého opatrovaného zajíce. Paroží tudíž pochází nejspíš z obor, jichž nejvíc patří státu. Kdyby měl vlastník o svůj majetek zájem, vyšetření celé věci by nebylo obtížné. Původ "upytlačených" zvířat lze přesně zjistit rutinní analýzou DNA. Kde ale není žalobce, nebývá ani soudce.

Jiří Danihelka

Autor, botanik, působí na Masarykově univerzitě a v Botanickém ústavu AV ČR